Mnoho našich klientů nerado veřejně mluví o tom, že podstoupili transplantace vlasů v Turecku. Potom, co jim „zničehonic“ začnou růst vlasy, se vymlouvají na nejrůznější zázračné preparáty nebo léčivá semínka, ale ne a ne přiznat, že byli na transplantaci vlasů v Istanbulu s ČeskoTurecko.

Vede je k tomu zejména ostych a strach z negativní reakce okolí. Hlavě muži se obávají, co na to asi řeknou kamarádi, sousedi a spolupracovníci, že si nechali nastřelit vlasy“ a ještě k tomu v Turecku! Tomu, že má žena nové silikony, se dnes už nikdo nediví, ale nechat si transplantovat vlasy je bohužel pro české muže stále velké tabu.

Pan Václav je však jiný a tím, že v Istanbulu na začátku srpna 2019 podstoupil transplantaci vlasů, se nijak netají. Pro nás je to velký hrdina! Poprosili jsme jej tedy, aby se se svou osobní zkušeností s vypadáváním vlasů, a hlavně se svými praktickými zkušenostmi s transplantací vlasů, podělil s ostatními.

Pan Václav neváhal a sepsal svou osobní zkušenost velmi detailně a obsáhle. Text jsme nijak zvlášť neupravovali a nechali jej tak, jak jej pan Václav napsal.

Věříme, že osobní výpověď pana Václava dodá odvahu také dalším mužům, který se nechtějí smířit s tím, že by si měli hlavu oholit na 1 mm, a naopak chtějí své vlasy a sebevědomí zpět. My ČeskoTurecko jim v tom velice rádi pomůžeme a kdykoliv je v jejich snu o nových vlasech podpoříme. Teď už ale zpět k panu Václavovi a osobní zkušenosti.

Transplantace vlasů v Turecku aneb od myšlenky až po samotný zákrok

Jmenuji se Václav a je mi 37 let, tak zní první obligátní věta tohoto článku, ale i to má určitý význam, který přímo související s transplantací vlasů v Turecku. Před zhruba deseti lety se má dosud bujná kštice začala měnit, řídnout a vlasy postupně vypadávat.

Do té doby jsem měl poměrně velké množství vlasů a má sestra kadeřnice vždy na úpravu mého účesu používala i efilační nůžky (nůžky na prostříhávání hustých vlasů). Postupem času se začaly objevovat kouty a také řídnutí vlasů na temeni. V podstatě se projevila standardní androgenní alopecie a já začal plešatět.

V první fázi jsem byl z této situace poměrně dost nešťastný, ale postupem času jsem si začal na tuto skutečnost zvykat, a dokonce jsem svou lysinu na temeni hlavy pojmenovával jako mé cédéčko, DVD nebo BlueRay. Samozřejmě, že jsem nebyl spokojený s tím, že vlasy ubývají, ale na druhou stranu jsem si říkal, že vlasy nejsou tak strašně důležité, že jsou důležitější věci a že nás „plešounů“ je hodně, takže v tom nejsem sám.

Sestra kadeřnice vždycky říkala, že až to bude tak strašné, že budu mít na hlavě tři vlasy, tak se prostě hlava oholí na 1 mm a hotovo. S tím jsem se však úplně neztotožňoval, protože podle mého názoru někomu holá hlava sluší, jinému ne a já s mým tvarem hlavy nejsem ve skupině těch, co by jim to slušelo. Nakonec se mé vypadávání vlasů zastavilo a na hlavě mi zbyly více než tři vlasy, takže jsem nemusel podstoupit oholení celé hlavy prorokované mou sestrou, ale jen jsem zkrátil účes na 1,5 – 2 cm, a s tím jsem se prostě smířil.

Po několika letech, kdy jsem přestal vlasy řešit, neboť jsem měl jiné starosti spojené s bydlením, změnou práce atd., jsem se dozvěděl, že jeden spolužák ze základní školy podstoupil transplantaci vlasů. To byl do jisté míry impuls začít si shánět informace o tom, jak transplantace probíhá, a hlavně kolik mě to bude stát.

Doba internetová je skvělá v tom, že si člověk v pohodlí domova může zjistit a nastudovat veškeré informace o zákroku, podívat se na YouTube, jak samotný zákrok probíhá, porovnat ceny zákroků na renomovaných klinikách v České republice, Slovensku a Maďarsku atd.

Nastudoval jsem si všechny informace a vybral kliniku v Maďarsku, říkal jsem si, je to kousek, cena je lepší než u nás, je to v Evropě, v Evropské unii. Oslovil jsem kliniku a nechal si poslat rozpočet a pak jsem se nestačil divit, jak je nabízená cena odlišná od té, která je uvedena na webu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se rozhodl nic nepodstupovat a smířit se s tím, že prostě vlasy nemám a nové nebudou. Tento stav trval zhruba rok, možná rok a půl, než jsem si přečetl novinový článek o Istanbulu městě plešounů, resp. o transplantační turistice v tureckém Istanbulu. To byl nový impuls začít zase hledat informace.

Tentokrát však mělo všechno velmi rychlý spád. Projel jsem si všechny nabídky na webu, vybral tři společnosti nabízející transplantace vlasů v Turecku a oslovil je s poptávkou. Nejrychlejší nabídka přišla od pana Hnátka z ČeskoTurecko a musím konstatovat, že byla také suverénně finančně nejlepší a do jisté míry i nejluxusnější.

Od samotné poptávky k realizaci transplantace vlasů v Turecku to byl pouhý měsíc. Začátkem července 2019 jsem se dohodl s panem Hnátkem na termínu, lékař konstatoval dle fotografií, že jsem vhodný pacient pro transplantaci, takže jsem koupil letenky a dál studoval informace o transplantacích v Turecku. A protože jsem člověk, který má rád všechny informace co nejpřesněji, tak si pan Hnátek užil několik mých všetečných emailů na téma medikace, dokoupení dalšího dne v hotelu, čepice, šampon, polštářek, podložka, čelenka atd. atd. Opět musím pochválit pana Hnátka, neboť jeho odpovědi byly vždy vyčerpávající, extrémně rychlé a vždy naprosto přesné.

Týden před plánovaným letem jsem obdržel emailem od pana Hnátka z ČeskoTurecko s přesným harmonogramem plánované transplantace, od příletu do Istanbulu až po odlet zpět do ČR. Značně jsem znervózněl a najednou jsem si připustil, že mám tak trochu strach. S mým strachem jsem se svěřil panu Hnátkovi, během chvíle mi přišel email, že mou obavu chápe, a že udělá během „operace“ vše pro to, abych se cítil dobře a byl jsem v pohodě a výsledek byl dle mých představ.

Nastal den „D“ a já vyrazil na letiště. Odbavil jsem se a po 20minutovém zpoždění odletěl do Istanbulu. Let byl klidný, cesta do Istanbulu trvala pouhé dvě hodiny, jídlo v letadle super, prozatím vše probíhalo tak, jak jsem si představoval.

Po příletu na nové istanbulské letiště jsem prošel pasovou kontrolou, našel si přepážku, kde mi bylo vydáno mé zavazadlo, a rychle spěchal k východu. Dle informací pana Hnátka jsem se měl sejít s řidičem nemocnice Memorial, který mě odveze na základní testy a odběry krve do nemocnice (ta je od nového letiště vzdálena zhruba 40 km).

Letištní hala na novém letišti v Istanbulu

Sraz byl u občerstvení Simit Sarayi. Jakmile jsem prošel východem kolem celníků, uviděl jsem logo občerstvení a u něj stál muž s cedulkou Memorial a mým jménem, byl to můj řidič, který mi pomohl se zavazadlem, odvedl mě k vozu a vyrazili jsme směr Memorial Hospital.

Řidič mě vysadil před nemocnicí (Memorial je velmi luxusní nemocnice, která vypadá spíše jako pětihvězdičkový hotel) a dle instrukcí jsem na recepci požádal o zavolání člověka, který má zahraniční klienty na starosti.

Recepce nemocnice Memorial Bahçelievler v Istanbulu

Tím člověkem je pan Hisham, Egypťan žijící v Istanbulu. Je to velmi příjemný člověk, který pro mě během pár minut přišel a odvedl na oddělení transplantace vlasů. Tam už se mě ujala paní z administrativy, vyplnil jsem a podepsal jsem pár lejster, zaplatil za zákrok 1850 EUR kartou (trochu mě překvapilo, že cena byla přepočtená na turecké liry a samotná platba probíhala tedy kartou v lirách, ale posléze jsem zjistil, že to tak dělají všichni obchodníci, že platba kartou v EUR není v Turecka asi možná a celková stržená částka vycházela v podstatě stejně, jako kdybych hradil zákrok v EUR).

Po platbě a prohlídce lékařem jsem se společně s Hishamem přesunul do laborky, byla mi odebrána krev v počtu 4 ampulí. Poslední věcí v nemocnici ten den byla dohoda o tom, v kolik druhý den ráno přijede na hotel řidič, a tím bylo vše v podstatě zařízeno.

Následoval převoz řidičem z nemocnice na hotel. Radisson Blu Conference & Airport Hotel byl pěkný, hezká recepce, pěkné lobby, kavárna. Protože jsem měl v ruce voucher, byl jsem uveden rovnou na recepci a nečekal jsem snad ani minutu. Hned jsem dostal pokoj, který byl vkusně zařízený, pěkná koupelna, postel, kávový a čajový set, lednička, dvě vody zdarma, trezor, žehlící set, prostě vše tak, jak se na pětihvězdičkový hotel sluší a patří.

Ale abych jen nechválil, tak koberec na pokoji už toho asi hodně zažil a jeho čistota nebyla úplně nejlepší, ale co, jsem zvyklý, a tak si vozím všude pantofle a v Istanbulu jsem je měl taky. Bylo 6 hodin odpoledne, takže čas se najíst v restauraci a pak se pokusit co nejdřív usnout. Jídlo bylo v restaurace skvělé, Restaurace Olivos je pěkná a ceny jsou více než přijatelné. Večeře v přepočtu za cenu 250 Kč je podle mého názoru víc než slušná.

Po večeři jsem samozřejmě usnout nemohl, takže jsem se šel v noci ještě projít a jako milovník kávy jsem přemýšlel, jak to jen udělat, abych si kafe mohl dát, i když mi to lékař zakázal… Zkusil jsem se zeptat na bezkofeinovou variantu, ale bohužel, takže frustrován tím, že jsem za celý den měl jen dvě kávy, ačkoliv jich normálně vypiju 6-8, jsem se vrátil na pokoj a znovu se snažil usnout.

Nešlo to, nervozita z transplantace byla silnější než únava z cestování, a tak jsem kolem půlnoci vyrazil na malou procházku ven kolem hotelu. Po procházce jsem nakonec usnul, ale už v pět ráno jsem se těšil na snídani, která je mimochodem ve všední dny od 6 hodin a o víkendech od půl sedmé.

Snídaně na hotelu jsou skvělé, ale v den operace jsem si ji moc neužil, protože co je to za snídani, když si nemůžu dát milovanou kávu? Snědl jsem kousek chleba, jedno vajíčko, vypil fresh juice a šel zpět na pokoj. Před půl devátou jsem už čekal u recepce na řidiče, přijel přesně na čas a před devátou jsem byl v nemocnici.

V den transplantace vlasů mě v nemocnici po předchozí domluvě přivítal pan Hnátek (který mi ten den tlumočil z turečtiny a byl mou jazykovou a morální oporou). Dále jsem se seznámil s panem doktorem a jeho asistentem (zdravotní bratr, který byl celou dobu účasten zákroku, holil mi hlavu, umýval mi hlavu, fotografoval).

Začalo holení, poté nákres zón, do kterých se budou transplantovat odebrané vlasové štěpy a také rozvržený počet transplantovaných štěpů. Vše probíhalo tak, jak má a já se domlouval s panem Hnátkem, lékařem, kde by mělo být vlasů víc a kde míň s ohledem na možnosti mé darovací oblasti a mých potřeb. Lékař konstatoval, že bude třeba zhruba 4.000 – 4.500 štěpů, ale že darovací oblast může dát pouze 3500 štěpů, ale že se pokusí udělat, co bude v jeho silách a odebrat co nejvíce štěpů.

Pan doktor kreslí vlasovou linii pro transplantaci vlasů

Všechno bylo navrženo, nakresleno, zapsáno, takže následoval přesun na sálek a začalo se s anestezií, resp. lokálním umrtvením oblasti dárcovské. Po umrtvení (první injekce jsou dost nepříjemné) začal tým odebírat štěpy, trvalo to tak 2-3 hodiny.

Pak následovala příprava na vkládání štěpů, kdy lékař začal do mé holé hlavy vytvářet kanálky pro umístění štěpů. Samotná tvorba kanálku byla opět časově 2-3 hodiny. Po těchto dvou fázích jsem dostal super oběd s desertem a salátkem, a abych nejedl sám, byl se mnou na obědě i pan Hnátek. On byl vlastně se mnou pořád, byl se mnou až do konce až do sedmé hodiny večerní. Takže, jak už sem předeslal, samotné vkládání vlasových štěpů do kanálku byla nejdelší část zákroku.

Milan Hnátek doprovázel pana Václava na transplantaci vlasů

Štěpy mi vkládali tři lidé, různě se střídali a odpočívali, a aby vše bylo dokonalé. Nakonec celý zákrok trval téměř 10 hodin. Nakonec jsem dostal 4.000 štěpů a po prvním focení a kontrole v zrcadle jsem se cítil skvěle, strašně se mi to líbilo, byl jsem trošku nateklý, ale i tak se mi to moc líbilo, prostě jsem byl se zákrokem spokojený.

Vkládání vlasových štěpů během transplantace vlasů

Nakonec už jen nasazení čelenky proti otokům a vysvětlení, jak mám brát prášek proti otokům, proti bolesti a antibiotikum po 12 hodinách a přesun s Hishamem a panem Hnátkem směr recepce, kde už na mě čekalo auto a odvezlo mě zpět do hotelu.

Po desetihodinovém zákroku jsem byl unavený, ale spát se mi stejně nechtělo a ani nedařilo. Procházka nepřipadala v úvahu, tak jsem si uvařil čaj, dal si jablko a koukal na filmy, které jsem si na flash disku přivezl z domova (televize na hotelu je smart a s USB vstupem, takže super). Po probdělé noci a zhruba 3 hodinách spánku jsem se chystal na snídani a těšil jsem se na ni jako malé dítě na hračku, protože jsem měl od lékaře povolené první kafe, no první jsem si dal hned a pak následovalo druhé 😊.

Snídani jsem si užil, a navíc jsem se cítil velmi dobře i s ohledem na to, že v restauraci nás bylo celkem 5 lidí, kteří měli obvázanou hlavu po transplantaci vlasů. To je další důležitá věc, která může k rozhodnutí podstoupit zákrok v Turecku pomoci. Nikdo si Vás nevšímá, nikdo vás nepozoruje, jsou na omotané hlavy prostě zvyklí.

Po snídani prášek a celodenní odpočinek u filmů na pokoji (zaplatil jsem si jednu noc navíc a nelituji, odpočinul jsem si). Vše probíhalo tak, jak má, žádné bolesti, žádné pnutí, prostě všechno v pohodě, jen prostě čelenka na hlavě a nic nedělání.

Poslední den pobytu jsem po check-outu na hotelu nasedl do přistaveného vozu a jel do nemocnice na kontrolu a první mytí vlasů. V nemocnici už mě čekala sestava stejná jako v den transplantace – tedy: lékař, zdravotní bratr, pan Hnátek tentokrát i s jeho manželkou, která je původem z Turecka, a navíc jako bonus i marketingová manažerka nemocnice, respektive vlasového oddělení.

Všichni velmi příjemní, usměvaví, všichni plni očekávání, co řekne lékař. Lékař konstatoval, že je spokojený s hojením, že není nikde patrný žádný zánět a že to vypadá velmi dobře. Pak jsme se podívali na preparáty, které nemocnice doporučuje (podotýkám, že nic nevnucovali, jen doporučili a předali materiál k prostudování).

Tým ČeskoTurecko (Milan Hnátek s Ece Ergüney Hnátkovou) a pan Václav

Poslední fáze kontrolního dne bylo mytí vlasů. Zdravotní bratr za asistence manažerky nemocnice předvedl, jak mýt a umyl vlasy jak v dárcovské oblasti, tak i v místě transplantace. Dostal jsem šampón, panthenol, velmi vtipný klobouček a tím byla mise v nemocnici ukončena.

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený Transplantace vlasů ČT (@transplantacevlasuceskoturecko), Srp 15, 2019 v 4:18 PDT

Počkal jsem pár minut na vůz a hurá na letiště. Dál už to není úplně zajímavé, resp. odbavení, jídlo na letišti, free shop, zpoždění 50 minut a hurá do letadla. V letadle opět skvělé jídlo, pití a po 115 minutách přistání v Praze.

Další dny už jen čekat až se oloupou stroupky, jednou denně nastříkat panthenol a umýt hlavu. Dnes je to přesně týden po transplantaci a jsem naprosto v pohodě. Hlava trošku táhne, hojí se, občas trochu svědí, hojí se, bolesti žádné. Teď už nezbývá jen čekat na to, až začnou vlasy růst, a přikrmovat je trochou vitamínů k tomu určeným.

Doufám, že tento můj popis celého procesu transplantace vlasů pomůže třeba Vám, kteří se rozhodujete, zda něco takového podstoupit, Vám, kteří máte obavy z bolesti, cizí země, nebo prostě jen stále váháte.

A na závěr si vypůjčím hlášku, kterou používají mykologové…. Přeji všem, co se rozhodnou pro transplantaci vlasů s ČeskoTurecko „AŤ ROSTOU!!!“

PhDr. Ing. Mgr. Václav Kadleček

Pokud také chcete jako pan Václav absolvovat transplantaci vlasů v Turecku s ČeskoTurecko, napište nám na info@ceskoturecko.cz nebo volejte na +420 736 177 368. Rádi Vám poskytneme více informací a vše potřebné pro Vás zařídíme.