Nechci Vám podrobně popisovat mou březnovou dovolenou v Antályi, jak krásné a přívětivé toto město je, ale spíše bych chtěla napsat pár svých postřehů, které jak jinak budou pozitivní. Mám to štěstí, že já přitahuji pouze pozitivní zážitky! Tak tady jsou mé zážitky.

Cesta z letiště do hotelu

Po výstupu z letiště, najití autobusu číslo 600 směr centrum, jsem se usadila v zadní části autobusu. Po chvíli zírání do mapy mě oslovil kluk sedící vedle mě. Na otázku „odkud jsem?“ už jsem si zvykla, a tak už mám vždy dopředu připravenu odpověď  „Çek cumhuriyeti dan“.

K mému překvapení mluvil hezkou angličtinou. Zeptal se mě, jestli potřebuji pomoct. Byla jsem ráda, opravdu jsem si nebyla jistá, která stanice je ta moje. Ukázala jsem vytištěné instrukce, které mi zaslali z hotelu v turečtině, ale on bohužel nevěděl. Vůbec to ale nevadilo, protože zburcoval celý autobus, abych se nakonec dozvěděla, že další zastávka je ta moje. Velice jsem poděkovala „Çok teşekkür ederim“ a vystoupila jsem.

Nastal další bojový úkol, dostat se do hotelu. Všude plno uliček, plno lidí, a tak jsem se rozhodla zeptat na cestu pánů v oranžových vestách stojících na zastávce. Hovořili pouze turecky, tak jsem slušně pozdravila „Merhabalar, Nasılsınız?“ a potom jsem jim před obličej dala mé vytištěné instrukce s popiskem cesty v turečtině. Pánové do nich chvilku koukali, potom vešli do obchodu naproti, kam přišla ještě jedna paní. Podle obličejů jsem viděla, že si neví rady. V tom jeden z nich vzal telefon, zavolal do hotelu a pana recepčního mi dal k telefonu. Ten mi oznámil, ať přejdu na druhou stranu silnice a počkám tam, že pro mě přijde. Pánům jsem poděkovala „çok çok teşekkür ederim“ a přes nadjezd jsem přešla na druhou stranu silnice, kde si mě po chvilce vyzvedl pán recepční, který mě dovedl uličkami až k hotelu.

Pro mě něco neuvěřitelného. Z Turecka mám za ty roky spoustu pozitivních zážitků, ale tohle jsem opravdu ještě nezažila. Tolik ochoty od cizích lidí, to bylo k neuvěření. Snažila jsem si představit, že by toto bylo možné zažít i v ČR.

Štěstí může mít jakoukoli podobu

Při procházení uličkami starého města mne zastavil pán, který tam čistil boty. Původně jsem si myslela, že mi bude chtít vyčistit i ty mé. Ale omyl, pán mi dal přívěsek s „alláhovým okem“ a řekl mi, že to mám pro štěstí!

Bylo to pro mě velice hezké a nezištné gesto, které ve mně vzbudilo pocit opravdové radosti. Tak od teď už plánuju být jen šťastná.

Nezapomenutelné chvíle mohou přijít kdykoli

Další pro mě nezapomenutelný zážitek je z pláže. Sedím si tak na pláži, užívám si sluníčka a při tom pozoruji skupinky lidí bavících se všude kolem. Někteří mají piknik, jiní jen odpočívají. Opodál jsem si všimla mladého kluka s malou holčičkou, jak se baví házením kamínků do vody. Nějakou dobu jsem je pozorovala a při tom jsem cítila, jakou mi to dělá radost, v tu chvíli jsem měla pocit, jako když tam nejsem sama.

Když jsem se zvedla k odchodu, viděla jsem, že i oni odcházejí, a jelikož jsme měli společnou cestu, dali jsme se do řeči. Nemohla jsem z Eli spustit oči. Byla to krásná malá holčička, která se chvilku styděla, ale nakonec jsme se skamarádily. Cestou jsme se zastavili na dětském hřišti, kde jsme si pohráli. Potom jsme šli přes krásný Atatürkův park do přístavu na čaj. Po pauze na čaj jsme prošli staré město, až jsme došli do obchodního centra na další čaj a nakonec i na večeři spolu s dalším členem rodiny. Malá princezna byla už unavená, a tak jsme se rozloučili s tím, že pro nás pro všechny to bylo velice milé setkání a i nadále zůstaneme v kontaktu.

Doteď na toto setkání vzpomínám. Bylo to krásně strávené odpoledne, na které nikdy nezapomenu. V tu chvíli jsem se cítila součástí jejich rodiny. Myslím, že i na mé tváři to štěstí bylo vidět. Děkuji za tento pocit Süleyman ve Ela.

A takhle bych mohla pokračovat dál. Za tři dny, které jsem zde strávila, mám opravdu plno zážitků a jsem vděčná, že všechny jsou jen pozitivní!! Věřím totiž tomu, že pozitivní lidé a přístup k druhým přitahuje zase jen pozitivní věci!! Proto se nebojte, když vás tu někdo osloví, není dobré za tím vidět hned špatné úmysly. Mnohdy si chtějí lidé jen popovídat a pohostit vás čajem. Nic víc, nic míň.