Dnes je středa 26. 6. 2019 a vyrážíme na skoro desetidenní dobrodružnou cestu vlakem a lodí z Prahy do tureckého Izmiru. Vyrážíme na cestu, od které nás mnozí odrazovali a mysleli si, že je při nejmenším bláznivá nebo rovnou nemožná.

Pokud nevíte, proč a jak jedeme vlakem do Turecka, podívejte se na náš předchozí článek zde: Kdy jindy, když ne teď? Pojedeme vlakem do Turecka!

Prvním, kdo nás od cesty odrazoval, byla paní na mezinárodní přepážce Českých drah, která nám řekla, že bychom do Turecka místo vlakem měli radši letět letadlem. Jejím názorem jsme se však nenechali odradit a asi s dvouměsíčním předstihem jsme na internetu začali zjišťovat jednotlivé spoje a přemýšlet, jak by to šlo nakombinovat, abychom nakonec dojeli vlakem do Turecka.

Jak jsem již psal v mém předchozím článku o cestě vlakem do Turecka, původně jsme chtěli projet cestu slavného Orient Expresu. Ale ukázalo se zajímavější projet vlakem Balkán a také nejet do Istanbulu, ale lodí z Řecka doplout do Izmiru, kde nás 6. 7. 2019 čeká turecká svatba. Náš itinerář začínal mít jasnější obrysy asi 1 měsíc před plánovaným odjezdem. To se v internetových nabídkách jednotlivých železničních společností začaly objevovat vlaky a šlo si na ně lístky koupit online.

Jízdenky na vlak bylo možné zakoupit online zejména u Českých drah, řecké železniční společnosti TRAINOSE a těsně před odjezdem také na rakouské dráhy ÖBB. Ty mají mimochodem jeden z nejhezčích objednávkových systémů. Že nejde jízdenku zakoupit online na srbské a makedonské železnice, nás však moc nepřekvapilo. Jejich webové stránky se zasekly v devadesátých letech a s ověřením existence vlakového spojení měli problém i na mezinárodním oddělení Českých drah. Pro tuto část cesty tedy ještě nemáme jízdenky a počítáme s tím, že je zakoupíme na přepážce na místním nádraží.

Dnes ještě nevíme, co nám po cestě potká a jak to nakonec všechno dopadne, ale už teď máme dobrý pocit z toho, že jsme se nenechali odradit a na dobrodružnou cestu se vydali. Naší cestou chceme ostatním ukázat, že by se neměli bát dělat věci jinak. Nejhorší je jít prošlapanou cestou. Nic nového tam neobjevíte. To je, jako byste šli v houbařových stopách a divili se, že kromě nejedlých hub nemůžete nic jedlého najít. Abyste našli ty nejlepší houby v lese, musíte pro to něco udělat. Musíte si přivstat, ale také prozkoumat neznámé houští a skrčit se pod lupeny a křoví.

Naší cestou bychom také chtěli ukázat, že cestování rozšiřuje obzory. Jen díky cestování si můžeme udělat obrázek o okolním světě a zjistit, zda stereotypy, které o jednotlivých místech znáte, jsou pravdivé nebo jsou úplně mimo.

Proto jsem si o jednotlivých místech, které během naší cesty vlakem a lodí do Turecka navštívíme, napsal vždy pár vět, které si o těchto místech teď myslím nebo vím. Pak tyto své zažité stereotypy porovnáme se skutečností, kterou na místě uvidíme.

Sledujte nás na Instagramu (ČeskoTurecko a Milanbey) a Facebooku. Budeme tam postupně přidávat postřehy z naší cesty. Je to rychlejší, než psát na blog a také bezprostřednější. Na Instagramu uvidíte, jak se nám při naší cestě daří a co nás při cestě vlakem a lodí z Řecka do Turecka potkalo.

Máme v plánu vždy jednu noc strávit ve vlaku a jednu na místě. Z Prahy odjíždíme dnes a odpoledne dorazíme do Mnichova, kde se zdržíme jen krátce. Dnes v noci budeme poprvé spát ve vlaku z Mnichova do Záhřebu. Tam bychom měli dorazit ve čtvrtek 27. 6. 2019.

O samotném Mnichově kromě potupné dohody pro Československo toho moc nevím. Ale prý by to mělo být jedno z nejkrásnějších měst Německa. Ale očekávám, že se bude jednat o klasické německé město s pravoúhlými ulicemi a čistými chodníky.

V Chorvatsku jsem již byl, ale vždy u moře a nikdy ve vnitrozemí. Nevím tedy, co mám od Záhřebu čekat. Snad jen dobrodošli a kuna. Jaké to doopravdy bude? To uvidíme, až tam dojedeme! Až se také dostaneme k internetu a bude čas něco sepsat, rádi se s Vámi se o naše zážitky podělíme.

Do té doby sledujte na ČeskoTurecko a Milanbey Instagramu!