Tentokrát jsme do Mariánských Lázní vyrazili na delší dobu a poznali jsme je opravdu do detailu. Byli jsme tam totiž pozváni se skupinou novinářů na tzv. press trip neboli familization trip. Jednalo se o organizovanou akci, jejíž účelem bylo Mariánské Lázně představit světu. V našem případě dáváme ve známost informace o českém klenotu v lázeňském trojúhelníku v dalekém Turecku.

Na akci jsme byli pozváni jako influenceři (ovlivňovači) a experti na Turecko. Náš turecký blog je totiž jedinečným zdrojem informací o České republice v tureckém jazyce. Na českém blogu naopak sdílíme užitečné a zajímavé informace o Turecku. S ostatními se dělíme o naše osobní postřehy a představujeme obě země z jiného úhlu pohledu. Třeba velký ohlas vyvolal příspěvek o závěru plesové sezóny a mezinárodním plesu AFS. Návštěvníci Istanbulu také oceňují článek o čtvrti Samatya, dnes Kocamustafapaşa nebo článek o návštěvě blešího trhu Feriköy v Istanbulu a další články o Turecku.

O Mariánských Lázních toho zatím v turečtině na internetu moc napsáno není a kdo není na netu, jako by nebyl. Jelikož věříme, že si „Mariánky“ v Turecku více pozornosti zaslouží, tak to brzy změníme a o tomto krásném lázeňském městě v turečtině a češtině napíšeme.

Proč ještě Turci o Mariánských Lázních neví?

Mariánské Lázně totiž mají tu smůlu, že se první turecký prezident Kemal Mustafa Atatürk nepřidal k osobnostem, které si Mariánkách léčily své neduhy. Atatürk se na doporučení svého rakouského lékaře totiž léčil v roce 1918 v „konkurenčních“ Karlových Varech, takže z českých lázní míří turečtí turisté hlavně do Varů. Podle věrohodných informací do Mariánských Lázní míří ročně pouhé desítky Turků z celkových asi 286 000 návštěvníků ročně.

Nám se nepodařilo vypátrat, že by se v Mariánkách léčil nějaký slavný Turek nebo Turkyně, takže propagace tohoto lázeňského skvostu je na nás ČeskoTurecko / ÇekTürk. Za tureckou část se o propagaci stará hlavně paní Ece Ergüney Hnatek z Turecka a za českou část jsem tu já, moje maličkost Milan Hnátek, v Turecku spíše známý jako Milanbey.

Oba jsme se do Mariánských Lázní doslova zamilovali a od líbánek si po dlouhé době znovu připadali jako na dovolené a romantickém výletu. Ódy na Mariánské Lázně tedy pějeme úplně dobrovolně a bez nátlaku sponzorů a organizátorů press tripu.

ČeskoTurecko na press tripu

Naše cesta do Mariánských Lázní začala od hotelu Zlatá Husa v Praze, kde jsme měli sraz. Minibus nás s dalšími „pisálky“ dovezl přímo před Společenský dům Casino Mariánské Lázně, kde se konala tisková konference věnovaná zahájení lázeňské sezóny a zapsání Mariánských Lázní na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. O této události ještě napíšeme více podrobností v samostatném článku.

Na tiskové konferenci vystoupil pan starosta města Mariánské Lázně, o historii promluvil ředitel Městského muzea Mariánské Lázně, podnikatele representoval předseda Mariánskolázeňské asociace cestovního ruchu, o blahodárných účincích místních pramenů pohovořil emeritní vedoucí lékař, k UNESCU se vyjádřil člen komise připravující kandidaturu, statistiky uvedla ředitelka infocentra KIS Mariánské Lázně a marketingově vše shrnula marketingová ředitelka.

Během návštěvy hotelového komplexu jsme také měli možnost nahlédnout do Královské kabiny, kde se v léčivé vodě „cachtal“ sám anglický král Edward VII. Jemu se v Mariánkách také velmi líbilo a prý od roku 1897 do 1909 lázně navštívil dokonce celkem devětkrát.

O tom, které další slavné osobnosti Mariánské Lázně v minulosti navštívily, také napíšeme samostatný článek, ale můžeme na okraj prozradit, že to byli virtuos Fryderyk Schopen, vynálezce Adolf Nobel nebo operní pěvkyně Ema Destinová.

Po ubytování v Spa & Wellness Hotelu St. Moritz nás čekalo velmi milé překvapení. Dostali jsme totiž vstupenky do místního divadla. Netušili jsme, co náš přesně čeká za program, jelikož na lístcích bylo jen napsáno „Večer v rytmu nejen swingu“. Pod tímto tajuplným názvem jsme si představovali všelicos.

Hudební koncert pražské skupiny Prague Rhythm Kings byl pro nás však velmi milým překvapením. Jejich swingové a jazzové rytmy z let 1923–1932 nás pozitivně naladily. Snad jsme si nemohli přát lepší kulisu v podobně mariánskolázeňské atmosféry.

O tom, jak pokračoval náš druhý den press tripu, co vše dalšího jsme na něm zažili a co nového jsme se dozvěděli, napíšeme v našem samostatném článku na česko-tureckém blogu ČeskoTurecko.