ČeskoTurecko svým českým a tureckým čtenářům přináší jedinečný rozhovor s českým fotbalovým reprezentantem Ondřejem Čelůstkou, který aktuálně hraje za turecký klub Antalyaspor. V exklusivním rozhovoru pro ČeskoTurecko se třeba dozvíte, které turecké jídlo mu nejvíce chutná, co se mu na Turecku nejvíce líbí a naopak nelíbí.

Jak již sám název napovídá, Antalyaspor je fotbalový klub z tureckého města Antalya ležícího na pobřeží Středozemního moře na Turecké riviéře. Klub Antalyaspor byl založen v roce 1966 a působí v nejvyšší turecké fotbalové lize Süper Lig. V porovnání například s loňskou sezónou, kdy se Antalyaspor umístil na 5. místě tabulky, v té aktuální už to tak veselé není a klub z jihu Turecka je momentálně na 14. místě.

Ondřej Čelůstka je český fotbalový reprezentant, který s fotbalem začínal již v 7 letech ve Zlíně. Ondřej pochází z fotbalové rodiny, fotbalu se také věnoval jeho otec Rudolf Čelůstka a fotbal hraje také mladší Ondřejův bratr Tomáš Čelůstka (momentálně hostuje z SFC Opava v FK Pardubice).

Ondřej se poprvé s Tureckem seznámil v létě roku 2011, když po dvouletém působení v pražské Slavii a hostování v italském US Città di Palermo přestoupil do fotbalového klubu Trabzonspor, kde odehrál celkem dvě sezóny. Následovalo hostování v anglickém klubu Sunderland AFC, přestup do německého FC Norimberk a v roce 2015 přestoupil do současného klubu Antalyaspor, kde se upsal na 3 roky.

V Antalyasporu hraje Ondřej Čelůstka středního obránce s číslem 28 na dresu. Za Antalyaspor nastoupil až do současnosti k celkem 86 ligovým zápasům (Süper Lig) a 8 zápasům v tureckém poháru (Turkiye Kupası).

Jak se Vám v Turecku žije?

Jsem v Turecku spokojený. Už od mého příchodu sem v létě 2011 mi ta země nějakým způsobem sedla. Moc mi není po chuti, když lidé poměrně často a rádi mluví o určité cizí zemi, aniž by ji sami osobně navštívili nebo měli tu možnost ji vůbec trošku víc poznat. Rádio, noviny ani televize ještě nikdy nikomu reálný obraz nepřinesly.

Co jste o Turecku věděl, než jste se sem v roce 2011 poprvé přestěhoval? Jaké jste měl představy o Turecku?

O Turecku jsem toho moc nevěděl. Ještě teď si ale moc dobře vybavuji, jak jsem se právě na to “neznámé” těšil a jak jsem byl zvědavý, co mě čeká. Ale já měl už tehdy v hlavě především jednu věc, poprat se o místo v sestavě nabitého Trabzonsporu, který vyhrál předešlý ročník turecké ligy a v dalších letech se v Trabzonu hrály evropské poháry včetně slavné ligy mistrů. Takže to prosazení se do základní sestavy mě zajímalo víc než to, jestli bude ve městě sushi restaurace nebo centrum plné barů.

Co Vás v Turecku nejvíce překvapilo?

Jednoznačně to, jakým způsobem dělají rýži a jak skvěle chutná. :-) Doteď jsem nikde neochutnal lepší. A v podstatě dodnes si ji dopřávám pravidelně skoro každý den.

Co se Vám na Turecku líbí a nebo naopak nelíbí?

Líbí se mi, jak je tato země velká, bohatá a rozmanitá. Mají moře, hory, plantáže … Zároveň se mi líbí, jak umí být místní lidé pohostinní a nápomocní.

Nelíbí se mi, naopak jaký je obrovský rozdíl mezi opravdu bohatými lidmi a lidmi, kteří musí vyžít s pár stovkami tureckých lir na měsíc. Co mi od místních lidí vadí a co se mi nelíbí, je to, že jim chybí troška ohleduplnosti. Ideální příklad je letadlo, po přistání se ven tlačí jako kdyby už nikdy neměli vyjít na vzduch. Další je potom například chování na cestě v provozu. Jsou to jednoduché návyky už od mladého věku, se kterýma se dá určitě pracovat.

Setkal jste se s nějakým zajímavým kulturním rozdílem mezi Tureckem a Českou republikou?

Jasně. Líbí se mi jací jsou turci oproti nám vlastenci, všude vidím v oknech vlajky, všude se naplno dodržují státní zvyklosti, před každým zápasem hrají tureckou hymnu a všichni do jednoho nehybně stojí a zpívají. To u nás určitě až v takovém měřítku není …

Jak dlouhou plánujete v Turecku ještě zůstat?

Mám smlouvu do konce této sezóny a co bude následovat po ní zatím nevím ani já sám. Rádi bychom já i moje žena v Turecku ještě zůstali, na druhou stranu bude záležet na tom, jaké nabídky příjdou. Stejně tak by nás ale možná lákala možnost vrátit se do Německa, kde už jsme dříve působili, nebo třeba do Itálie. Všechny tyto země bychom určitě pečlivě zvažovali. Do České Republiky se nám zatím moc vracet nechce.

Cítíte se v Turecku bezpečně?

Necítím se v nebezpečí, pokud bych se tady tak cítil, hrál bych už dávno jinde.

Jak hodnotíte zázemí v tureckém klubu Antalyaspor?

Máme vybudovaný krásný nový stadion v centru města s kapacitou 33 tisíc diváků a stejně tak ještě novější tréninkové centrum za městem, na kterém máme veškerý komfort a servis, který potřebujeme.

Můžete jej třeba porovnat v Trabzonsporem, kde jste působil předtím?

Trabzonspor má taky moc pěkné tréninkové centrum, je už sice starší a trošku skromnější, ale leží přímo u moře a lidé, kteří se tam o nás starali, od kuchařů přes maséry a kustody, byli vždy pro nás připraveni udělat prakticky cokoli.

Měl jste také příležitost se po Turecku někam podívat? Kde se Vám líbilo nejvíce?

Viděl jsem už spoustu měst, národních parků a nejrůznějších památek. Všechny je jmenovat by bylo hodně na dlouho. Asi největší zážitek je pro mě v klidu si vypít turecký čaj u Bosporu.

Jaký je podle Vás největší rozdíl mezi českým a tureckým fotbalem?

Nechci se pouštět do nějakých velkých srovnání v tomto směru. U nás je nejvyšší soutěž založená hlavně na běhání a nasazení. V Turecku je nejvyšší soutěž fotbalovější, techničtější ale i silovější.

Já řadím Süper Lig do TOP 5 nejnáročnějších fotbalových soutěží v Evropě.

Co turečtí fanoušci? Jak se liší od českých fanoušků?

Hodně. :-) Návštěvnost snad ani nemůžu porovnávat, je několikanásobně vyšší než u nás v Česku a fanoušci jsou rozhodně impulzivnější a temperamentnější než ti u nás.

Jak se liší fanoušci Antalyasporu a Trabzonsporu?

Oba dva fanouškovské tábory jsou skvělé, s tím rozdílem, že fanoušků Trabzonu je mnohonásobně víc, a nejen v Trabzonu, ale po celém Turecku a dokonce i v dalších evropských zemích.

Jak se vyrovnáváte s popularitou? Poznávají Vás fanoušci na ulici?

V Trabzonu mě poznávali na každém rohu. Přece jenom Trabzon je menší město u Černého moře a místní lidé doslova dýchají pro fotbal. Mně se tam navíc podařily 2 roky, na základě kterých jsem si vysloužil jízdenku na ostrovy (Sunderland – Premier League), takže jsem od lidí cítil respekt.

Bylo to moc příjemné, doteď na toto období hrozně rád vzpomínám. I tady v Antalyi se cítím dobře, lidi tady sice až tolik fotbalem nežijí, ale kdo mě ve městě pozná, reaguje pozitivně. Za to jsem samozřejmě moc rád, protože je to jakési ohodnocení mojí práce.

Jak vycházíte s tureckými spoluhráči? Jak Vás berou? Přátelíte se také mimo hřiště?

Jsme kabina namíchaná z několika národností. To nikdy není jednoduché skloubit, ale my to zvládáme dobře. Jsme kamarádi i mimo hřiště. Sem tam společně zajdeme do města na oběd nebo večeři.

Máte v Turecku také nějaké turecké přátelé?

Jasně. Hned několik. V Turecku to jde samo. A tím spíš, že jsem fotbalista. :-)

Jste v kontaktu s dalšími krajany žijícími v Turecku?

Moc českých hráčů tady momentálně nepůsobí. David Pavelka je v Kasımpaşa (Istanbul)a teď nedávno do Turecka přestoupil můj velmi dobrý kamarád, se kterým jsem hrával ještě ve Zlíně, Filip Novák, takže se těším, až se v nějakém volnu potkáme.

Které je Vaše oblíbené turecké jídlo?

Chutnají mi “köfte”, samozřejmě už zmíněná rýže, v Trabzonu každý podzim vytahovali brzy ráno “hamsi”, no a samozřejmě že “baklava” – ideálně z Gaziantepu. :-)

Chybí Vám v Turecku česká kuchyně? Vaříte si v Turecku také česká jídla?

Já se snažím stravovat během sezóny zdravě, jím lehká jídla. A moje žena vaří opravdu moc dobře. Takže mi vepřo, knedlo, zelo nebo svíčková až tolik nechybí. :-)

Jak často se dostanete do České republiky?

To záleží podle toho, kolik mám volna. Během sezóny to zvládnu otočit třeba dvakrát, ale to je vždy maximálně jen na dva dny. Ale v Česku potom trávím větsinu moji dovolené po konci sezóny, to je zhruba měsíc.

Jak trávíte v Turecku české svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce?

Všechno si zvládáme oslavit a pěkně prožít a užít i tady v Turecku. Jak Vánoce, tak Velikonoce. Jiná možnost ani není, když máte zápas třeba 25.12.

Jak to nese rodina a přátelé, že žijete v Turecku?

Myslím si, že za tu dobu, co jsem tady, si už všichni zvykli. :-) Dokonce i moje máma, která když se poprvé dozvěděla o nabídce z Turecka v mých 21 letech, nebyla úplně nadšená, že odcházím tak daleko. Rodiče můj a stejně tak bráchův fotbal moc prožívají. Ale víc než ten fotbal prožívají to, jak se máme a jak se cítíme. Když jsme oba dva spokojení, oni jsou taky. Několikrát se za mnou byla rodina podívat. Moc se jim v Turecku líbí.

Jak často se za Vámi přijede podívat někdo z České republiky?

Je to různé. Nejvíce to asi záleží na tom, jak se naše rodina a přátelé mohou uvolnit z práce. Ale třeba už teď mohu zodpovědně říct, že na duben a květen máme plno. Takže, kdo by ještě teď z našich blízkých přemýšlel, že by k nám dorazil, má smůlu. :-)

Jak se připravujete na zápas a jak odpočíváte po zápase?

Mám nějaké svoje rituály, ty vám ale neprozradím. :-) Samozřejmě, že příprava na zápas je ale rozhodující. Začíná to už v týdnu kvalitním tréninkem, regenerací, stravou a dobrým spánkem. A všechno to pak vyvrcholí o víkendu v den zápasu.

Po zápase si dám rád pivo a odpočívám u televize. Po vítězném zápase se pak někdy vyrazí ven do města a oslaví se body.

Co děláte ve volném čase?

To záleží na tom, jak se zrovna cítím. Někdy jen doma relaxuju a odpočívám. Někdy se jdeme se ženou projít kolem moře nebo najíst, popřípadě dát si kávu někde ve městě. Když pak máme třeba volný den po zápase, vyrazíme na výlet. Minulý týden jsme si, i když to bude znít divně, byli zalyžovat. Asi hodinu a půl cesty za městem je vysoko v horách lyžařské centrum Saklikent. Nedalo nám to a museli jsme to vyzkoušet, oba dva jsme lyžaři.

Umíte turecky? Učíte se?

Turecky už za tu dobu, co tady jsem, něco umím. Není to na pozápasové rozhovory, ale běžné věci a situace, které si potřebuju vyřídit, si už dokážu vyřídit i sám.