Bez Akropole by prý do Atén nemělo smysl jezdit
Atény byly naše poslední destinace, kam jsme při naší cestě do Turecka dojeli vlakem. Podařilo se nám dojet z Prahy přes celý Balkánský poloostrov až do hlavního města Řecka.
Přestupní stanice: Soluň
Z důvodu našeho předchozího zpoždění, které jsme nabrali cestou ze Skopje (více v našem předchozím článku), jsme nemohli během přestupu navštívit město Soluň neboli řecky Thessaloniki / Θεσσαλονίκη, jak jsme měli původně v plánu. Cestou jsme tedy měli jen čas na osvěžení v nádražce. V Soluni toho prý každopádně není moc co k vidění, ale zajímala nás hlavně přímořská městská kolonáda a rodný dům Mustafi Kemala Atatürka, prvního tureckého prezidenta. Po pár desítkách minut čekání jsme tedy pokračovali naším vlakem rovnou do Atén.
Atény na 2 dny
Vlak ze Soluně do Atén byl velmi moderní a rychlý. Překvapilo nás, jak moc byl obsazený, takže jsme byli rádi, že jsme si jízdenky zakoupili s předstihem na internetu. V Aténách jsme od 2. 7. 2019 plánovali zůstat 2 noci místo jedné, jako v předcházejících zastávkách na naší cestě.
Po dvou náročných dnech, kdy jste se na cestě moc nevyspali a vstávali jsme velmi brzo ráno, jsme tak mohli načerpat nové síly. Dobře jsme se vyspali na hotelu a nebyli jsme uprostřed noci vyrušeni pasovou kontrolou, jak se nám to stávalo, když jsme spali po cestě ve vlaku. Po snídani jsme také trochu pracovali na dálku a odpovídali na pracovní emaily.
Práce na cestách
Naše cesta vlakem totiž nebyla dovolená, ale spíše jsme se stali digitálními nomády a odpovídali na emaily podle toho, jak nám to dovolovalo internetové připojení a intenzita signálu. Na hotelu v Aténách byl naštěstí dobrý signál, tak jsme mohli dohnat pracovní povinnosti, které jsme předtím cestou vlakem zanedbali. S vědomím, že tentokrát nejsme ve spěchu a nemusíme druhý den stihnout navazující vlak, jsme celé dopoledne pracovali a také načerpali novou energii.
Až odpoledne jsme se byli projít po městě. Všechny místní pamětihodnosti jsou v docházkové vzdálenosti, ale snažili jsme se vyhnout top turistickým místům a spíše se ztratit mimo hlavní proud turistů a obejít pasti na ně. Nejvíce se nám líbilo ve čtvrti Plaka, které se rozkládá na úpatí Akropole.
Řecké památky jako stavební kámen
K našemu překvapení jsme tam nenarazili na davy turistů, kteří se spíše hrnuli k Akropoli. Plaka má malebná zákoutí a úžasné výhled na betonové město. Podle informací od místního průvodce je prý většina domů v Plaka postavena z kamenů řeckých paláců z okolí. V minulosti si prý místní neuvědomovali hodnotu řeckých památek a spíše je považovali za snadný způsob získávání stavebního materiálu.
Až když se prý ukázalo, že by za návštěvu těchto ruin byl někdo ochotný zaplatit, uvědomili si i ekonomický potenciál těchto památek a současně se začali ochraňovat a renovovat. Místí průvodce nám také s nadsázkou říkal, že kdyby někdo odtud odnesl Akropoli, nic jiného by tu nebylo a turisté by neměli jiný důvod Atény navštívit.
Atény jsou trochu nahoru a dolů, ale není to takové převýšení, jako to bylo například v Bělehradě. Atény jsou poměrně chaotické město a kromě historické Akropole je všude jen beton a urbanisticky neplánovaná výstavba.
Atény jsem poprvé navštívil asi před 10 lety a bylo to zrovna v době pouličních demonstrací, hořících aut a policejních manévrů, takže jsem od Atén neměl velká očekávání a věděl jsem, že město nevypadá tak jak na pohlednicích a propagačních materiálech z Olympiády.
Bílí sloni v Aténách
Letní Olympiáda z roku 2004 Aténám v něčem velmi pomohla – například se postavilo nové letiště, kam vede metro, a zlepšila se infrastruktura, ale na druhou stranu je mnoho sportovišť dnes nevyužito a chátrá. Tato olympijská sportoviště jsem před 10 lety osobně navštívil a už tehdy asi 5 let po Olympiádě to byl smutný pohled na opuštěné betonové obry. Nedokáži si tedy představit, jaký zoufalý pohled to musí být dnes. Obecně se nevyužitým sportovištím po olympiádě říká bílí sloni a v Aténách jich bohužel najdete celé stádo.
Druhý den našeho zastavení v Aténách jsme se spíše nechávali unášet proudem lidí a instinktem, než že bychom měli nějaký jasný turistický cíl. Jen jste si užívali obyčejná zákoutí, jelikož jsme měli již všechny turistické povinnosti splněny.
Až večer ve čtvrtek 4. 7. 2019 jsme se v aténském přístavu Piraeus nalodili na loď Nissos Rodos, která nás dovezla na řecký ostrov Chios, v turečtině Sekız Adası. Piraeus je největší řecký námořní přístav a jeden z největších přístavů ve středomoří. Loď Nissos Rodos patří společnosti Hellenic Seaways a má několik palub, a kromě osob se do ní také vejdou nákladní a osobní automobily. Na lodi najdete restaurace, bary a v zádi se nachází divadelní pódium s klavírem.
Naše lodní lístky v ekonomické třídě neměly rezervovanou sedačku a místo na palubě. Museli jsme se tedy o místo poprat a najít si vhodný flek, kde strávíme noc. Křesílka v jedné z restaurací se ukázala jako nešťastná volba. Vedle nás totiž seděli výřeční Řekové, kteří rozhodně neplánovali spát a místo toho si plavbu krátili hlasitým hovorem.
Proto jsme se rozhodli přesunout se jinam, ale všechny další místa již byla obsazená a jako nejvhodnější místo na spaní se ukázalo divadelní pódium, které ale již bylo do posledního místa zaplněno zkušenými cestujícími vybavenými spacáky a polštáři. Po pátrání a hledání vhodného koutku na spaní se nám také podařilo najít tiché místo a mohli jsme aspoň na pár hodin zamhouřit oka, před brzkým ranním vyloděním na ostrově Chios.
Řecký ostrov Chios sluncem a mastikou oplývající
Ostrov Chios se nachází v Egejském moři, je vzdálený asi 7 km od tureckého pobřeží a má rozlohu asi 842 km2. Ostrov je proslavený produkcí výrobků z mastiky. Mastika je pryskyřice stromu řečíku lentišku a vyrábí se z ní například sladkosti, kosmetika a různé pasty. Na ostrově se nachází několik kamenitých a písečných pláží. My jsme si ke svému odpočinku vybrali pláž s názvem Daskalopetra, kam jsme dojeli z centra na zapůjčených kolech.
Recept na pravé řecké Frappe
Po obědě jsme si dali vyhlášený řecký letní kávový nápoj Frappe. Frappe je vlastně studené Nescafe s pěnou. Od místního číšníka jsme také vyzvěděli recept na pravé řecké Frappe: Lžičku rozpustné kávy Nescafe našleháte v trošce vody (panák vody je prý ta správná míra). Pokud sladíte přidáte ke kávě také cukr. Ke šlehání můžete použít mixér nebo shaker. Vytvořenou pěnu ve skleničce s ledem dolejete studenou vodou a mlékem. Není to vlastně žádný zázrak, ale v létě to skvěle osvěží.
Po krásném odpočinkovém dni, během kterého jsme se váleli na pláži a dospávali to, co jsme na lodi nemohli naspat, jsme se v podvečer nalodili na tureckou loď mířící do města Çeşme. Tím jsme vlastně splnili náš cíl dostat se do Turecka alternativní cestou a vlakem. K tomu jsme si ještě přidali autobus a loď. I přes předchozí obavy našeho okolí se nám to povedlo a byl z toho pro nás jedinečný cestovatelský zážitek a do pasu jsme získali několik nových razítek.
Tím však naše putování nekončí a naším cílem je až turecké město Izmir, kde nás v sobotu 6. července 2019 čeká svatba naší turecké kamarádky. I toto byl jeden z důvodů, proč jsme naši cestu vlakem nesměrovali po trase Orient Expressu na Istanbul, ale více na jih, právě do Izmiru. Ale o tom se rozepíšeme až někdy příště v dalším článku na našem česko-tureckém blogu ČeskoTurecko.