V sobotu 6. dubna 2019 jsem byl v Praze pozván na velmi zajímavý ples. Od všech maturitních, mysliveckých, velrybářských a dalších plesů se tento ples lišil tím, že se jej účastnilo plesajících z nejvíce koutů světa.

Jednalo se totiž o ples pořádaný neziskovou organizací AFS, která organizuje a podporuje mezikulturní pobyty. Na plese se sešli všichni náctiletí, kteří jsou právě v České republice v rámci studijního programu v českých hostitelských rodinách.

Byla to opravdu velmi mezinárodně nabitá akce a při vyvolávání jmen studentů a jejich šerpování jsem si musel zopakovat své zeměpisné znalosti. Namátkou si teď vybavuji země jako Indonésie, Japonsko, Thajsko, Francie, Chile, USA, Itálie, Indie a samozřejmě také Turecko. Další země si už nevybavuji, ale byl tam opravdu celý svět!

Měl jsem velkou radost, když jsem na plese poznal studenty Hur a Kıvanç z Turecka, kterým se i díky naší výzvě na blogu ČeskoTurecko na konci července 2018 podařilo najít české hostitelské rodiny. Oba studenti tak mohou zažít neuvěřitelný rok v české rodině. Třetí zástupkyní Turecka na plese AFS byla také slečna Kardelen, která se dokonce česky na podiu podělila s dalšími plesajícími o své dojmy z pobytu v České republice. Zároveň za všechny mezinárodní studenty poděkovala, že jim byla dána příležitost být v České republice a zažít zde jedinečný rok.

Kardelen program plesu ještě v průběhu večera obohatila svým tanečním vystoupením, ale dav do varu dostal až tradiční turecký tanec Damat Halayı, který dobře znám z tureckých svateb. Tři turečtí studenti doslova roztančili celý sál. Dalším velmi poutavým vystoupením pak byla hra na housle jiné zahraniční studentky.

Ale slzy do očí všem z české kotliny pak vytryskly, když mladá slečna z Thajska, perfektní češtinou zazpívala českou národní hymnu Kde domov můj! To bylo opravdu velké překvapení večera, sál ji ocenil bouřlivým potleskem a slova Země česká, domov můj v ten moment dostala úplně nový význam. Vždyť pro tuto slečnu je teď Česká republika druhým domovem!

To, jak se mezinárodní studenti již perfektně aklimatizovali v České republice, se ukázalo v momentě, jakmile kapela začala hrál první tóny písně Škoda lásky od Jaromíra Vejvody. Ve tvářích studentů z celého světa bylo poznat, že vědí, že se jedná o českou polku, a hned se pustili do kola.

Jak jsem psal v úvodu, tento ples byl opravu v mnoha věcech výjimečný. Dodal mi naději, že zde nová generace lidí z celé planety Země bude jednou žít bez předsudků, náboženských třenic a bude mít pochopení pro kulturní rozdíly. Jednalo se o večer plný pozitivní energie, radosti a vzájemného respektu. Nezáleželo tu na jazyku, barvě pleti, tvaru nosu nebo náboženském vyznání. Všichni se tu radovali a užívali si společný večer. Našli mnohem více věcí, které je spojují, než aby hledali rozdíly, které je naopak rozdělují.

Sledovat zahraniční studenty bylo velmi zajímavé, ale mnohem zajímavější bylo, sledovat české rodiny, jak se chovají ke svým „adoptivním dětem“ z druhého konce světa. Třeba jeden český otec se vedle mě ptal svého japonského syna, zda půjde domů s nimi už teď, nebo až po plese dojde a trefí sám domů. Dokázal jsem si úplně stejnou scénu vybavit na vesnickém plese v Suché Lhotě, kde se pantáta ptá svého Pepíka. Ale tohle byl táta od úpatí Řípu bavící se se synem ze země vycházejícího slunce.

Také jsem si všiml, jak se jiný český táta hrdě fotí se svým synem z Turecka a jeho kamarádem bůhví odkud. Vtipná také byla jiná česká teta, která po parketu proháněla jednoho zahraničního studenta za druhým a nejvíce to roztočila s kudrnatým klučinou s krásně čokoládou pletí. Také jsem si všiml, jak hezky se chová mladý pár ke své adoptivní dceři z Indonésie.

Jak jsem tak pozoroval ruch a dění v sále okolo sebe, říkal jsem si, jaký by asi byl můj život, kdybych měl možnost, jako tito studenti vyjet do nějaké exotické země na zkušenou, už když mi bylo „náct“ a ne až v 25 letech na vysokoškolská studia na Erasmus. Ano, Erasmus v Turecku byla to pro mě také určitě nezapomenutelná zkušenost, která mi změnila život, ale už jsem byl poměrně dospělý. Ale tihle teenageři mají to štěstí a odvahu vydat se do neznáma a poznat svět mnohem dříve. Věřím, že je tato zkušenost nasměruje tím správném směrem a budou z ní čerpat po zbytek své životní cesty.

Pokud také chcete do své rodiny na rok přijmout nového člena rodiny z druhého konce světa nebo naopak svého potomka do světa vyslat, podívejte se na web AFS: https://www.afs.cz/