ČeskoTurecko pokračuje v představování českých sportovců působících v Turecku. Dalším, kdo poskytl rozhovor pro náš česko-turecký blog je sparťanský odchovanec David Pavelka, který od začátku roku 2016 hraje jako záložník v istanbulském fotbalovém týmu Kasımpaşa.

Podle informací tureckých médií přestoupil z Liberce do Istanbulu za částku okolo 40 milionů korun a má platnou smlouvu do léta 2018. O tom, jak se mu v Turecku líbí a zda by měl zájem si své angažmá v Istanbulu prodloužit se dozvíte v našem rozhovoru.

Historie fotbalového prvoligového klubu Kasımpaşa sahá až do roku 1921, kdy se datuje jeho založení. V současnosti tým, jehož klubové barvy jsou bílá a modrá, hraje na domácím stadionu, který je pojmenován po současném tureckém prezidentovi Recep Tayyip Erdoğanovi. Tento stadion s kapacitou 14 000 diváků byl v roce 2004 rekonstruován dle standardů UEFA. Jméno klubu Kasımpaşa S.K. je odvozeno od názvu čtvrti, ležící nedaleko slavného Zlatého rohu..

Jak se Vám v Turecku žije?

Musím říct, že adaptace nebyla jednoduchá. Veliké štěstí jsme ale měli na spoustu lidí ochotných nám pomoci. To nám přesun hodně usnadnilo.

Co jste o Turecku věděl, než jste se sem v roce 2016 přestěhoval? Jaké jste měl představy o Turecku?

Upřímně moc toho nebylo. Turecko jsem znal ze zimních tréningových kempů, ale toho člověk moc nepochytí a navíc jsme se pohybovali vždy v Antalyii nebo Beleku. Ale pár nabídek jsem již předtím z Turecka obdržel a zkoumal jsem detaily o městech. Nikde se ale nedozvíte dost. Osobní zkušenost samozřejmě nic nenahradí.

Co Vás v Turecku nejvíce překvapilo?

Určitě ohromné vlastenectví. Vlajky na každém rohu celoročně.

Co se Vám na Turecku líbí a nebo naopak nelíbí?

Líbí se nám tu spoustu věcí, asi těžko něco vypíchnout. Co se nám nelíbí, je doprava v Turecku. Neplatí zde žádná pravidla a předpisy. Občas je to slušná divočina a chaos.

Setkal jste se s nějakým zajímavým kulturním rozdílem mezi Tureckem a Českou republikou?

Tak já myslím, že těch rozdílů je spousta. Celkově to vyplývá z toho, že jsme v muslimské zemi. Styl a způsob života nám přijde celkově odlišný. To, co nám může přijít zvláštní, je zde normální a naopak. Ale samozřejmě lidé jsou tu silně věřící, poctivě a pravidelně se chodí modlit. Hlavně v pátek samozřejmě. To pro někoho může být velký kulturní rozdíl.

Jak dlouhou plánujete v Turecku ještě zůstat? Plánujete prodloužit smlouvu, kterou máte do léta 2018?

Plánujeme je těžké říct. Ve fotbale a sportu celkově tohle slovo moc neznáme. Ale zájem prodloužit smlouvu je vzájemný. Zabydleli jsme se tu. Moc se nám tu líbí. Děti začaly chodit do školek a učí se jazyky. Takže bychom preferovali ještě zůstat.

Cítíte se v Turecku bezpečně?

Začátek byl samozřejmě složitější. V období přestupu byla situace v Turecku velmi špatná. Vrcholem byl útok na letiště a samozřejmě vojenský převrat. To byl časový úsek, kdy jsem byl všude velmi opatrný, přesto jsem si nějaké nebezpečí nepřipouštěl. Nyní se cítíme bezpečně, tak asi jako všude v Evropě. Dneska se může stát kdekoliv cokoliv a my tu nějaké bezprostřední nebezpečí nepociťujeme. Ale bezpečnostní opatření jsou tu stále veliká, to vnímáme a jsme za to rádi.

Jak hodnotíte zázemí v tureckém klubu?

Asi nejcitelnější rozdíl oproti klubům v ČR. Zázemí u nás patří k nejlepším v Turecku, ale i ostatní kluby už se začínají přibližovat tomu, co je k vidění v mém současném klubu.

Můžete jej třeba porovnat se Spartou Praha nebo Libercem, kde jste působil předtím?

Nesrovnatelné. Opravdu. Sparta měla krásné tréninkové centrum na Strahově, které bylo ale určené prioritně mládeži. A samotné zázemí na stadionu bylo v pořádku, ale třeba posilovna určitě neodpovídala ambicím, které Sparta měla. Ale to už se myslím také změnilo. V Liberci opět dostačující zázemí, občas byl jen problém z důvodu klimatických podmínek najít terén vhodný pro trénink.

Tady je koncept tréninkového centra podobný hotelovému rezortu. Každý hráč má svůj pokoj. Máme zde k dispozici restauraci, hernu, basketbalovou halu, bazén, wellness zónu, rehabilitaci a samozřejmě tréningové plochy. To, co je určené jen pro hráče A týmu, je navíc v menším měřítku vedle v areálu i pro mládež.

Měl jste také příležitost se po Turecku někam podívat? Kde se Vám líbilo nejvíce?

S fotbalem jsem toho samozřejmě viděl už spoustu. Volna nám ale moc dopřáno zatím nebylo. S rodinou rádi vyrazíme do Beleku, zejména hotelový servis pro rodiny s dětmi možná jeden z nejlepších, co v dnešní době hotely nabízejí. A plánujeme určitě cestu do Kappadokie a na termální prameny do Pamukkale. A minulý týden nám padl na poslední chvíli výlet do lyžařského střediska Uludağ. To nás velice mrzelo.

Jaký je podle Vás největší rozdíl mezi českým a tureckým fotbalem?

První slovo, které mě napadne, je živelnost. Taktika zde skoro v každém zápase vezme brzy za své. Finanční možnosti zdejších klubů jsou úplně jiné než českých. A je to znát. I když to lidé neradi slyší a tureckou ligu hodně shazují, pořád se tu pohybují hráči kvalit, které v ČR ještě pár let neuvidíme.

Co turečtí fanoušci? Jak se liší od českých fanoušků?

Fandí vždy větší části stadionu. Čeští fandové se přijedou spíše podívat a fandí hlavně tvrdá jádra. Tady tomu tak není. Zápasy s velkými kluby, ať už z Istanbulu, Trabzonu nebo Bursasporu, jsou vždy velikým zážitkem.

Jak se liší Sparťanští / Liberečtí fanoušci a fanoušci istanbulského Kasımpaşa?

No, tak Sparta se svojí tradicí se blíží spíše istanbulským velkoklubům. Velký tlak a zájem fanoušků. Kasımpaşa je srovnatelná s Libercem. Chodí ustálená návštěva, nezáleží ani tolik na aktuální formě a výsledcích.

Jak se vyrovnáváte s popularitou? Poznávají Váš fanoušci na ulici?

Poznávají, ale není to tak horké. V části kde bydlíme, tak mě poznávají lidé hodně, ale ve městě se docela ztratím. Tam mě většinou poznají, až když se začneme bavit třeba s obsluhou nebo v prodejnách. Zjistí, že jsem cizinec, a hned je jim jasné, že budu fotbalista.

Jak vycházíte s tureckými spoluhráči? Jak Vás berou? Přátelíte se také mimo hřiště?

Vycházíme bez problémů, bavíme se. Myslím, že žádné velké rozdíly mezi tím, jestli je někdo Turek nebo cizinec, u nás neděláme. Nějaké akce mimo hřiště probíhají, ale tak často, jak jsme na to zvyklí u nás, to není.

Máte v Turecku také nějaké turecké přátelé?

Za dva a půl roku samozřejmě nějaké vztahy člověk naváže. Takže i tady jsme našli mezi Turky přátele. Ale nejvíce se vídáme s cizinci z klubu, protože máme děti ve stejném věku.

Jste v kontaktu s dalšími krajany žijícími v Turecku?

Ano, jsem v kontaktu s kluky, co v Turecku hrají, občas si napíšeme s Honzou Veselým z Fenerbahçe (Pozn. redakce: Jan Veselý hraje v basketbalovém klubu Fenerbahçe). A měl jsem tu dlouho kamaráda z ambasády, který nám hodně usnadnil začátky. Byl to hodně aktivní člověk, který nám toho hodně ukázal a naučil. Vždy měl nějaký super nápad, co dělat. Bohužel už byl převelen do jiného působiště.

Které je Vaše oblíbené turecké jídlo?

Těžká otázka. Musím říct, že turecká kuchyně mi hodně chutná. Ale když si mám vybrat pár pokrmů – skoro všechny tradiční polévky, menemen k snídani, manti a samozřejmě nemůžu zapomenout na baklavu. Ale opravdu těch jídel bych mohl napsat dlouhý seznam.

Jak často se dostanete do České republiky?

Moc často ne. Jsou to jen 1-2 denní otočky. Kdybych to spočítal za minulý rok dohromady tak měsíc a půl.

Jak trávíte v Turecku české svátky, jako jsou Vánoce nebo Velikonoce?

Snažíme se stejně jako doma. Na Vánoce už je tu dnes vše potřebné dostupné. Takže největší problém je většinou v datu. Protože 24. prosince většinou máme zápas. Slavíme tedy dříve nebo později.

Jak to nese rodina a přátelé, že žijete v Turecku?

Samozřejmě se jim i nám stýská. Děti nevidí tolik babičky, dědy, strýčky, tety a bratrance. Ale chtěli jsme si zkusit zahraniční angažmá. Nasát nějaké zkušenosti, poznat novou mentalitu a kulturu. Tohle k tomu samozřejmě patří. Snažíme se ale vídat co nejvíce. Ať už oni jezdí za námi, nebo manželka vyráží do ČR.

Podle naších informací s Vámi v Istanbulu také bydlí Vaše žena? Jak si na život v Istanbulu zvykla?

Ano, to byla podmínka, když jsem o cizině uvažoval. Bez rodiny bych nešel. Pro manželku a děti to samozřejmě bylo těžší než pro mě. Já jsem pořád v uzavřené fotbalové bublině. Život fotbalisty je více méně všude stejný. Takže nějaký čas samozřejmě trvalo, než si zvykla. Než zjistila jaké potraviny kupovat, jaké značky používat. A samozřejmě samota. My trávíme dost času na cestách nebo na kempech.

Jak často se za Vámi přijede podívat někdo z České republiky?

Poměrně často. Rodina se snaží co nejčastěji, a přátelé samozřejmě podle možností. Taky musejí pracovat nebo ještě studují. Všichni mají svoje životy a ambice. Ale Turecko nebo Istanbul nepatří k nejvyhledávanějším destinacím pro turisty, takže lidé z našeho okolí rádi využijí možnost se sem podívat, když tu jsme.

Jak se připravujete na zápas a jak odpočíváte po zápase?

Jak jsem psal, příprava je tu náročná hlavně časově. Předzápasová příprava zabere většinou tři dny. Když se cestuje, zabere čas cesta. Když hrajeme doma trávíme čas na tréninkovém centru. Co se odpočinku týká, tak regenerace je již všude ve světě stejná.

Co děláte ve volném čase?

Volný čas trávíme společně s rodinou. Rádi vyrážíme do města a touláme se kolem Bosporu. Pokud počasí dovolí, máme zhruba 15 minut autem krásnou pláž. Takže vždy se snažíme vymyslet program hlavně pro děti. Já osobně rád hraji golf, ale na ten času nyní moc nezbývá.

Umíte turecky? Učíte se?

Turecky se učíme jen doma na mobilní aplikaci. Rozumíme už slušně, v obchodech a restauracích se domluvíme, ale na nějaký velký rozhovor by to ještě určitě nebylo. Navíc máme dva překladatele 24 hodin na telefonu. Pokud by došlo ještě k prodloužení spolupráce, tak začneme s manželkou s intenzivním kurzem. Jak jinak ukázat respekt zemi, která je nám teď již dva roky domovem.