Jeho fotografie visí v Turecku všude. V každém obchodě se na vás dívá, když vybíráte oblečení, v restauraci na vás přísně kouká ze zdi. Já osobně si přesně dokážu vybavit jeho podpis. Jak by ne, když ho má každý třetí Turek vytetovaný na těle, nebo je pomocí samolepky vyobrazený na zadním skle auta. Denně míjím jeho sochu, ať už v parku nebo před školou. Když letím z ČR do Istanbulu, můžu si vybrat, jestli přiletím na letiště pojmenované po něm nebo po jeho dceři.

Samozřejmě, řeč není o nikom jiném, než o samotném velkém Atatürkovi.

Mustafa Kemal Atatürk

Narodil se dne 12. března 1881 v Soluni, jednoduše jako Mustafa, neboť v době jeho narození ještě neexistovala příjmení. Až později, ve škole, získal své druhé jméno – Kemal. Pojmenoval ho tak jeho učitel, který se jmenoval také Mustafa a aby si je lidé nepletli, dal mu prostě druhé jméno, znamenající „dokonalost“, vzhledem k jeho výtečným školním výsledkům.

Jeho rodiči byli Ali Riza a Zübeyde, celkem měl pět sourozenců, z čehož čtyři zemřeli ve velmi brzkém věku. Sestra Makbule Atadan se dožila roku 1956.

Mustafa Kemal byl velmi váženým a cílevědomým člověkem, který získával jedno vojenské ocenění za druhým a sklízel také úspěchy především na politickém poli. Vystudoval několik vojenských škol, založil kemalistické hnutí, které se zasloužilo o svrhnutí sultána Mehmeta VI. a jeho vyhoštění ze země. Nezávislost země pak byla potvrzena podepsáním lausannské mírové smlouvy v roce 1923 mezi Tureckem a západními mocnostmi.

Mustafa Kemal Atatürk

Atatürk se zasloužil nejen o nezávislost země, ale také o několik zásadních reforem:

• Statut hlavního města byl přemístěn z Istanbulu do Ankary. Důvodem byla lepší, vnitrozemní pozice Ankary, která tedy byla lépe chráněna než přímořský Istanbul.
• 29. 10. 1923 byla vyhlášena Turecká republika a jejím prezidentem se nestal nikdo jiný než Mustafa Kemal.
• Byl schválen jeho návrh na zrušení náboženských škol, chalífátu a ministerstva náboženství. Turecko se stává sekulárním státem, zákony již nejsou řízeny náboženstvím.
• Roku 1925 byl v Turecku zaveden mezinárodně platný letopočet a zrušen původní islámský kalendář.
• Fakt, že se chtěl Atatürk přiblížit západním zemím, dokazuje i reforma odívání – bylo zakázáno nošení tradiční pokrývky hlavy, fezu, které měly nahradit obleky a klobouky.
  Rok 1926 byl přelomovým především pro turecké ženy, které do té doby neměly žádná práva. Atatürk se zasadil o to, že ženy již nebyly pouhým bezcenným majetkem mužů, zrušil mnohoženství, nošení čádoru a připsal jim téměř stejná práva, jako měli muži. Dalším důležitým datem pro turecké ženy byl rok 1934, kdy mohly jít poprvé konečně k volbám.
• Atatürk se také nemalou měrou zasloužil o rozvoj gramotnosti, především díky reformě písma, kdy se oficiálním a jediným písmem stala latinka, byla zavedena čistě turecká abeceda a jazyk. Byla zavedena povinná školní docházka.
• Byly přijaty evropské míry a váhy.
• Od roku 1934 mají také všichni turečtí obyvatelé příjmení. Zvolit si ho mohli sami dle svého uvážení. Arabská jména byla nahrazena tureckými.

Jeho reformy se samozřejmě setkaly s velkou vlnou nevolí, především ze strany tradičních venkovských obyvatel. Mustafa Kemal se ale nevzdal, nepovolil a právě díky němu je dnes Turecko takové, jaké ho známe, tedy silná a vyspělá země. Právem si tedy zasloužil příjmení Atatürk, Otec Turek, někdy překládáno také jako Otec Turků, které mu dne 24. 11. 1934 udělilo Velké národní shromáždění.

Tolik o jeho politických aktivitách, ale jaký byl v soukromí? Netajil se svou láskou k alkoholu, což mělo neblahý dopad na jeho zdravotní stav. Dokonce „díky“ tomu navštívil i Karlovy Vary, kde podstoupil léčení.

Oženil se s Latife, moderní ženou, kterou s sebou často bral na služební cesty po celé zemi i mimo Turecko a společně se snažili zemi přiblížit západu. Latife byla skvělým vzorem, vždyť studovala ve Francii. Nicméně i tak manželství vydrželo pouhé dva roky. Atatürk adoptoval dcery Afet, Sabihu, Fikriyi, Ülkü, Nebile, Rukiyi, Zehru a syna Mustafu, ve své péči měl také Abdurrahima a Ihsana.

Byl vášnivým čtenářem, miloval hudbu, jizdu na koni, plavání a kulečník. Jako milovník přírody často navštěvoval lesy a osobně se podílel na pracích na farmách. Mluvil plynně francouzsky a německy.

Mustafa Kemal Ataturk zemřel 10. listopadu 1938 v 9:05 hodin ráno na onemocnění jater.

Co napsat na konec? Dovolím si zkopírovat text, který po jeho smrti otiskli anglické noviny Times a který skvěle shrnuje význam Atatürka pro Tureckou republiku:
„…Tak tedy zemřel tento podivuhodný muž, jehož rozhodnost, odvaha a krutá síla nejprve zachránily Turecko od nepřátel a pak vnutily jeho lidu takové společenské a politické přeměny, jež jsou srovnatelné jen se změnami provedenými v Rusku Petrem Velikým a Leninem. Jako voják, jako organizátor a jako administrátor převýšil všechny v moderním Turecku a srovnávat se s ním může jen málo z nejbojovnějších sultánů starověku. To, čeho dosáhl, učinilo z Turecka evropský národ, změnilo historii Blízkého východu…“

Autorem článku je Barbora Aydın, která se svým manželem žila v Istanbulu.